O nás Kronika Fórum Hl. stránka

  Za kulturou:   Program Co bylo Galedílna O sekci

FILMOVÝ KLUB - JARO, LÉTO, PODZIM, ZIMA A JARO / BOM YEOREUM GAEUL GYEOUL GEURIGO BOM

čt 5.1.2012 18:30 - 20:30, sdružení Tereza, Haštalská 17

Láska a nenávist. Život a smrt. Nekonečný příběh. Jedinečný snímek korejského režiséra Kim Ki-Duka (autor filmů Ostrov, Bin-Jip, Luk, Čas) líčí v lyrických obrazech plynutí času a sním i lidského života. Střídající se roční období symbolizují jeho jednotlivé úseky. Uprostřed úchvatných scenérií se rozvíjí příběh chlapce, který přichází do buddhistického chrámu. Na prahu dospívání jej opouští a na sklonku života se vrací, aby se opět ujal svého poslání… Více prozradit by bylo kontraproduktivní, musí se to zkrátka vidět a vstřebat, tak se přijďte na chvilku ponořit, zameditovat či zasnít… Film získal cenu diváků na MFF v San Sebastianu a cenu Dona Quijota na MFF v Locarnu.

Jižní Korea, Německo, 2003
Režie: Kim Ki-Duk
Scénář: Kim Ki-Duk
Kamera: Baek Dong-Hyeon
Hudba: Park Jee-Wong
Hrají: Kim Ki-Duk, Oh Yeong-Su, Kim Yeong-Min, Seo Jae-Gyeong, Ha Yeo-Jin

vede Zdeněk

FILMOVÝ KLUB - ZVLÁŠTNÍ DEN / UNA GIORNATA PARTICOLARE

čt 26.1.2012 18:30 - 20:30, sdružení Tereza, Haštalská 17

Všední den totality. Píše se 8. květen 1938. Hitler přijíždí na oficiální návštěvu Itálie. V Římě je uvítán s náležitou pompou a na jeho počest Mussolini uspořádá vojenskou přehlídku za účasti téměř všech obyvatel města. Pro většinu Italů to měl být historický den, o kterém jednou budou vyprávět svým dětem. Minimálně dva lidé se však všeobecného veselí a průvodů neúčastní – prostá žena v domácnosti Antoinetta, matka šesti dětí, a rozhlasový hlasatel Gabriel, kterého ovšem ze zaměstnání propustili, protože je gay, a tudíž není propagandisticky vhodným prototypem italského mužství. S jejich náhodným setkáním se současně střetávají dva světy: Svatá prostota, naivita, avšak také frustrace z machistického prostředí na straně Antoinetty a zoufalství pramenící z naprosté ostrakizace na straně Gabriela. Tito dva protikladní lidé se ve své osamělosti sblíží. Jejich vztah, odehrávající se ve velmi krátkém časovém úseku několika hodin jednoho zvláštního dne, velmi výstižně poukazuje na život a možné role obyčejných lidí v totalitním systému. Jinakost je démonizována, většinou vítězí hrubá síla, primitivní vlastenectví, vzájemné šmírování a nedůvěra a nakonec i lhostejnost k druhé lidské bytosti. Zvláštní den v režii klasika italského neorealismu Ettore Scoly poskytl sehrané dvojici Lorenová/Mastroianni netypické role, se kterými si poradili tak, že ani čeští obrozenci nevymysleli vhodné adjektivum, kterým by se tito herci v tomto filmu dali pochválit.

Itálie, Kanada, 1977
Režie: Ettore Scola
Scénář: Ettore Scola, Maurizio Costanzo, Ruggero Maccari
Kamera: Pasqualino De Santis
Hudba: Armando Trovajoli
Hrají: Sophia Loren, Marcello Mastroianni, John Vernon, Francoise Berd, Patrizia Basso, Tiziano De Persio, Maurizio Di Paolantonio, Antonio Garibaldi, Vittorio Guerrieri, Alessandra Mussolini, Nicole Magny

vede Zdeněk

PODĚLANÉ RUKOPISY

čt 2.2.2012 18:30 - 20:30, sdružení Tereza, Haštalská 17

Venca Hanka, Franta Palacký a Pavlík Šafaříků sešli se jako obvykle v nevěstinci u Goldschmidtů. Když Otci národa nabízela proslulá pražská kurtizána Tonka Šibenice pít šampaňské ze svého střevíčku, což by si pokládal za čest i sám všemocný ministr Bach, Palacký ji odbyl: „Dnes ne, kočičko. Manželka mi zakázala pít.“ Seděl jako přimrazený nad vydáním Tagesbote aus Böhmen. Německý deník, zajímající se zpravidla jen o výsledky na burze a produkci obilí, přinesl kompilát důkazů – historických i lingvistických, že národní palladium, Rukopisy královédvorský a zelenohorský, jsou ve skutečnosti Václavem Hankou podvržený padělek, anžto pán ten, píše Tagesbote, má doma dosti různých inkoustů celou sbírku, jak může redaktor listu dosvědčiti. Pavel Šafařík s hrůzou vzhlédne od průzoru do ženského lůna a obrátí se na Hanku. „Václave, tys jeden přece našel a zkoumal v muzeu, musíš se ozvat, ohradit.“ Vašek, už dávno impotentní, se poprvé za léta společných návštěv u Goldschmidtů vzruší. „Já,“ koktá celý rudý, „já jsem ty Rukopisy asi trochu vylepšil... obtáhl vybledlý inkoust, domaloval iniciály. To se ví, že proto, aby to náhodou v muzeu nedali do tříděného odpadu.“ Otec Palacký sedí zamlklý a zamyšlený jako socha na svém trůnu. Nejfundovanější historik své doby dobře ví, jak to tenkrát bylo. A i když na něj sedají holubi a čtrnáctileté děvky mu vískají vlasy, sedí a mlčí.
Nazítří Hanka, na radu přátel, zažaloval Tagesbote aus Böhmen pro pomluvu.

vede Mirek

FILMOVÝ KLUB - VRAŽDA ING. ČERTA

čt 23.2.2012 18:30 - 20:30, sdružení Tereza, Haštalská 17

„Nýče? Co to je?“ No co se kýče týče, je to krása, když se sejdou inteligenti, Frojd přitom není mořský norský záliv a Bájrn není fotbalovej klub kdesi z Mýnchenu, že...“ Ona je asi čtyřicetiletá inteligentní a pohledná, ale pohříchu zcela osamělá žena. Život zvládá docela dobře, ale když na ní dolehne „tesknice“, touží po přítomnosti muže. Přijde jí proto vhod, když se telefonem ozve vemlouvavým hlasem ing. Bohouš Čert, přítel z mládí, kterého si pamatuje jako mladíka štíhlého jako panna. Večeři, na kterou ho pozvala, chystá proto s velikou péčí a dá si záležet i na svém vzhledu. Ing. Čert není po letech dávno útlý a jeho zevnějšek je dost zanedbaný. Jídlo zhltá s mlaskáním a srkáním, aniž by si všímal jeho rafinovanosti. Sní i všechny zásoby z ledničky, natáhne se na divan a mezi trávením ženu blahosklonně poučuje citacemi Schopenhauera a Freuda. Jeho chování je obhroublé až arogantní, ale je to muž a Ona mu ráda odpouští. Čertovy návštěvy se opakují, a přestože se projevuje jako nevychovaný sobec, žena s ním hovoří s velikou úctou a obdivem. Stále doufá, že se nakonec Čert vyjádří a dojde ke kýžené svatbě. Kartářka, ke které Ona zajde s přítelkyní Miriam, ji před touto známostí varuje a navíc vidí v kartách záhadný pytel hrozinek. Pak jí nenasytný nápadník ohlodá nohy u stylového nábytku, přizná se, že je skutečný čert a koketuje s Miriam. Žena s ním… Film Vražda ing. Čerta je jediným režijním počinem výtvarnice a scénáristky Ester Krumbachové. Jedná se o snímek autorský, neboť režisérka jej natočila podle vlastního scénáře a navíc se na něm podílela i výtvarnou koncepcí a návrhy kostýmů. Film má zajímavou stavbu: je v podstatě retrospektivou, zarámovanou vyprávěním hrdinky a prokládanou jejími svéráznými kratičkými úvahami a komentáři. Toto surrealistické dílko, které je zároveň prvním feministickým snímkem české kinematografie, nabídlo vynikající hereckou příležitost Jiřině Bohdalové a Vladimíru Menšíkovi. Inu, „lepší sněžný muž než žádný muž“.

Československo, 1970
Režie: Ester Krumbachová
Scénář: Ester Krumbachová
Kamera: Jan Macák
Hudba: Angelo Michajlov
Hrají: Jiřina Bohdalová, Vladimír Menšík, Ljuba Hermanová, Helena Růžičková

vede Zdeněk

JAROSLAV PUTÍK - ODCHOD ZE ZÁMKU / ODYSSEA PO ČESKU

čt 1.3.2012 18:30 - 20:30, Týnská literární kavárna, Týnská 6

„Praha se baví. Celá okresní konference KSČ v Příbrami se prý zesrala, protože do konferenčního oběda prý bylo přimícháno projímadlo. (1971) Tragikomické příběhy našich snaživců. Režisér Vašta z televize učinil pro Rudé právo prohlášení, jak se celý pozitivně třese, aby odevzdal svůj hlas při volbách. Protože ho však trápí špatné svědomí, volá přátelům, co tomu říkají. „Ty myslíš, že jsem kurva, co? Jenže rodina bude mít, co žrát.“ Nebude, zřejmě si ho odposlechli, anebo na sebe upozornil až příliš, zapomněl na skřivanovo varování: jsi-li v sračkách, mlč a nezpívej! (1971) Dietlova hra Dispečer a domácí úkoly či tak nějak. Bože, je to blbý, pokorný a maloměšťácký. Maminy a dobráci, kam pohlédneš samý dobrák, kýble lidskosti, laskavosti a bodrosti. Háček je v tom, že hra má řemeslnou úroveň a lidi se na to rádi dívají, a možná že si právě takový selankový svět přejí, a není-li to tak ve skutečnosti, tím hůř pro skutečnost a tím lip pro Jaroslava Dietla. (1971) Nihilismus, neúcta k jakýmkoliv hodnotám u takzvaných špiček režimu. František Rachlík vzpomíná na rozhovor s místopředsedkyní parlamentu Anežkou Hodinovou-Spurnou, které barvitě líčil, jak se nezadržitelně rozpadá Cheb. Odpověděla: „A hovno, postavíme si nový.“ (1974) Lidé se smějí smolařům v masmédiích a tisku. Podle pokynů pečlivě zamlčeli, že ve Wimbledonu hraje Martina Navrátilová, zamlčeli všechny její zápasy – a ona si dovolila soutěž vyhrát. Co teď? Jak to říct a neuvést její jméno? A když ano, jak vysvětlit mlčení po celou dobu turnaje? (1978) Ptali se Andulky K., která se zamilovala do příliš známého disidenta, co řekne, až se jí na to budou ptát policajti: „Rozpřáhnu ruce a řeknu, soudruzi, to je láska…“
Jaroslav Putík (narozen 1923) je významným českým prozaikem. Titul jeho nejslavnějšího románu – Muž s břitvou – je vlastně jeho vlastní charakteristika. Skeptik, flegmatik, ledově chladný pozorovatel a zároveň člověk, který se angažoval vždycky a ve všem, bez ohledu na to, co to přinese. „Spisovatel je absolutní lovec,“ řekl v jednom rozhovoru. „Všechno se mu hodí, úsměv, slovo, krajina, pohled i neštěstí.“ Jako mladý dělník se v roce 1940 zapojil do práce protifašistické ilegální skupiny. Skupinu někdo udal. Jaroslav Putík poté vystřídal několik věznic a osvobození se nakonec dočkal v koncentračním táboře Dachau. Z let věznění si odnesl znalost němčiny a komunistické přesvědčení. V roce 1968 patřil k reformním komunistům. Na začátku normalizace dobrovolně vystoupil z KSČ, ztratil zaměstnání i možnost publikovat. Po roce 1989 vydal Jaroslav Putík dvě vynikající knihy deníkových záznamů Odchod ze zámku a Odyssea po česku. Jsou to epizody a postřehy popisující českou intelektuální společnost od roku 1968 do konce osmdesátých devadesátých let. S věcností, slovesnou asketičností i mravním puritánstvím v nich vytvořil soukromou kroniku normalizační éry. Putíkovy zdánlivě neúčastné komentáře se čtou jako strhující román. Přijďte si poslechnout aspoň pár úryvků…

vede Zdeněk

FILMOVÝ KLUB - POPEL A DÉMANT / POPIÓL I DIAMENT

čt 29.3.2012 18:30 - 20:30, sdružení Tereza, Haštalská 17

Film se odehrává během 24 hodin z 8. na 9. května 1945. Polsko tehdy připomínalo vroucí kotel. Ještě neutichly trpké vzpomínky na to, jak osvoboditelská Rudá armáda nechala vykrvácet varšavské povstání Zemské armády (Armia krajowa), ještě se stále vracely rozhořčené polemiky kolem Katyně a náhle zmizevších tisících polských důstojníků. Nastupovala rychlá sovětizace odbojné země a Polsko se propadalo do občanské války. A právě v tento okamžik dostává mladý odbojář Maciek Chelmicki za úkol odstranit tajemníka krajského výboru Polské dělnické strany, komunistu Sczuku. Ubytuje se v hotelu Monopol, kam Sczuka přijíždí, aby zde oslavil konec války s místní smetánkou. Maciek se v hotelu seznámí s barmankou Kristýnou, do které se nečekaně zamiluje. Následně se svým kolegou Ondřejem omylem zabijí nevinné oběti, ale svůj úkol chtějí dovést do konce. V souvislosti s úvahami nad zbytečnou smrtí člověka však začne Maciej pochybovat a sám sebe se ptát, jaký je smysl jeho konání… Snímek je poslední částí Wajdovy volné trilogie, ve které zobrazil historickou situaci a události v poválečném Polsku. V době uvedení do kin vyvolal v zemi velmi negativní reakce a nejednoznačně je u našich severních sousedů přijímán dodnes. Přesto se jedná o jedno z nejvýznamnějších děl polské filmové školy z druhé poloviny padesátých let (jakési předchůdkyně československé nové vlny). Titulní postavu Macieka ztvárnil předčasně zesnulý Zbigniew Cybulski, často označovaný jako „polský James Dean“. Démonická kreace je předčasným vrcholem jeho herecké kariéry.

Polsko, 1958
Režie: Andrzej Wajda
Scénář: Jerzy Andrzejewski, Andrzej Wajda
Kamera: Jerzy Wójcik
Hudba: Jan Krenz, Filip Nowak
Hrají: Zbigniew Cybulski, Ewa Krzyźewska, Waclaw Zastrzeźynski, Adam Pawlikowski, Bogumil Kobiela

vede Zdeněk

HUDEBNÍ TÉMA

čt 26.4.2012 18:30 - 20:30, sdružení Tereza, Haštalská 17

Minulá hudební témata se týkala dějin hudby (hudba 20. století, portrét Igora Stravinského) nebo hudební teorie (co je to sonátová forma, co je to fuga). Tentokrát téma spadá do druhé kategorie a není jím nic jiného než hudební téma. Existenci a funkci motivu či tématu v hudbě si ukážeme na příkladě Dvořákovy Symfonie č. 9, e moll. Možná (vlastně zcela jistě) se nedozvíme, co chtěl básník (resp. skladatel) říci, zato se možná naučíme poslouchat hudební jazyk vědoměji a lépe mu porozumět.

vede Honza

FILMOVÝ KLUB - BEZVA CHLAP / EN GANSKE SNILL MANN

čt 10.5.2012 18:30 - 20:30, sdružení Tereza, Haštalská 17

Černá skandinávská tragikomedie. Ulrik je padesátník, ale sympaťák. Asi byste do něj neřekli, že se právě po dvanácti letech vrátil z basy. Moc toho nenamluví, netrápí ho žádné zvláštní touhy a nic moc od okolí nevyžaduje. Chce jen v rámci možností vést spořádaný rodinný život. Není to ale jednoduché, když jeho bývalá manželka je svolná maximálně k jedné „rychlovce“, jeho už dospělý syn ho skoro nezná a navíc čeká dítě s ženou, která si myslí, že je dávno mrtvý. Jediní, kdo Ulrika bez debat vítají, jsou jeho staří přátelé, gangsteři lokálního charakteru. Seženou mu první bydlení, práci i holku. Ulrik tak začíná nový život opravdu od nuly. Bydlí ve sklepě a kalhotky jeho první holky by nevzrušily ani chlapa, co dostal doživotí. Ulrik navíc řeší ještě jedno dilema: vyrovnání starých účtů. Měl by sprovodit ze světa člověka, který Ulrika dostal do kriminálu. Nebude ale svět nakonec lepším bez jeho gangsterských kámošů? Zařazení snímku osciluje mezi dramatem a komedií, přesněji řečeno s určitou samozřejmostí roubuje obé dohromady, neboť příběh o tom, jak naložit se znovunabytou volností (zvláště v případě, kdy o ni vlastně ani pořádně jednoznačně nestojíme) vyniká jistou nevyhnutelnou „těžkovážností“, ale současně z něj jakoby mimoděk vyvěrají komické stružky. Filmem rovněž velmi zdařile prorůstá hudební linie, která hravě i zádumčivě rozvíjí kubánským stylem zlehka říznutý (ovšem do norského prostředí transponovaný) ústřední motiv, jenž jako by odrážel i povahové rysy samotného „bezva chlápka“.

Norsko, 2010
Režie: Hans Petter Moland
Scénář: Kim Fupz Aakeson
Kamera: Philip Ogaard
Hudba: Halfdan E.
Hrají: Stellan Skargsard, Bjorn Floberg, Gard. B. Eidsvold, Kjersti Holmen, Aksel Hennie, Henrik Mestad, Bjorn Sundquist

vede Zdeněk

FILMOVÝ KLUB

čt 21.6.2012 18:30 - 20:30, sdružení Tereza, Haštalská 17

Anotace se připravuje.

vede Zdeněk